Potřeba měřit provází lidstvo od nepaměti, význam měření vzrostl současně se vznikem směnného obchodu, ten bylo možné u mnoha obchodních komodit uskutečnit pouze na základě vzájemného porovnání a měření.

Základní jednotkou délky je 1 metr, byla na něm založena metrická soustava. Jednotná soustava byla uzákoněna ve Francii v roce 1795 s cílem důsledně zavést desetinnou soustavu a jeden metr jako základní délkovou jednotku. Tento krok se ukázal jako krok správným směrem a v roce 1875 byla zástupci 18 zemí podepsána mezinárodní dohoda o používání metrických jednotek. V praxi se dnes setkáváme nejčastěji s odvozenými jednotkami kilometr, centimetr nebo milimetr.

K měření délky používáme jednoduché náčiní, obecně nazývané metr. Jeho provedení a vlastnosti odpovídají účelu, ke kterému je určen. Rozlišujeme tak svinovací, skládací nebo například krejčovský metr. Při geometrii nebo technickém kreslení se používá pravítko. K měření větších vzdáleností, hlavně ve stavebnictví se dnes používají laserová měřidla s vysokou přesností.

Ke specifickému měření se používají různá, k tomu uzpůsobená měřidla. Ta měří buďto délku jako takovou nebo umožňují zjistit, zda měřený objekt odpovídá požadovaným rozměrům. Nejčastěji se používají ve strojírenství, kde záleží na vysoké přesnosti.

K měření odchylek od stanoveného rozměru slouží pasametr. Toto komparační měřidlo musí být před použitím zkalibrováno, to se provádí pomocí základních rovnoběžných měrek nebo pomocí vzorové součástky. Oba dotyky pasametru jsou pohyblivé, jeden z nich je přestavitelný, druhý je spojen http://www.busline.cz/cz/vyhledani-spojeni.html s úchylkoměrem.

Jednoduchou měřící pomůckou, zpravidla bez pohyblivých součástí, je měrka. Ta se používá tak, že se měřený objekt porovnává s jednou nebo více měrkami. Pro přesnější měření se používají koncové měrky, přesné kovové nebo keramické destičky nebo hranoly, s přesností až 1 tisícina milimetru.