Manipulace je definována jako snaha působit na myšlení a chování ostatních osob. Z toho vyplývá, že každý občas druhými manipulujeme, snažíme se je ovlivnit či přimět, aby dělali věci tak, jak je podle nás správné. Vždy jde o míru a záměr. Většinou máme na paměti prospěch manipulovaného, klasickým příkladem je vztah rodič – dítě nebo zdravý partnerský vztah.

Manipulátor se vyznačuje určitými znaky. Je egocentrickým, mění své postoje podle situace, požaduje od jiných, aby byli dokonalí, citově vydírá, nesnáší kritiku, lže, zaměřuje se na nedostatky druhých, často mění téma hovorů, dělá ze sebe oběť, neformuluje jasně své požadavky, odpovídá neurčitě apod.
Oběť se v přítomnosti agresora může třást, přiznává vinu, přestože ji nemá, neumí říkat NE, má potřebu přijetí okolím, je zaměřena na plnění přání a potřeb ostatních, objevují se u ní různé stupňující se fyzické a psychické problémy.

Zdatnými manipulátory bývají psychopati, sociopati, lidé s různými poruchami osobnosti, zejména narcistickou . Často umí převrátit situaci tak, že jejich vina se rázem stane naší. Bývají to vnitřně nejistí lidé, kteří si manipulací s okolím dodávají sebevědomí. Potřebují mít nad okolím kontrolu a jsou neschopni normálních mezilidských vztahů. Velmi dobře dokážou rozpoznat osoby vhodné k manipulaci.
Jedinou možností, jak se s manipulací vypořádat, je změna sebe. Manipulátor se nezmění. Dobrou strategií je získat více času a hned požadavkům nevyhovět. Vše si promyslet, než event. vyhovíme. Stanovit si hranice, za které nepůjdeme a hlavně se zbavit nadbytečných pocitů viny a strachu.
Jelikož se manipulátor nebude chtít tak snadno vzdát svých pozic, budeme možná muset na své cestě z jeho spárů vyhledat pomocníka v podobě psychologa. Každopádně je třeba se z jeho vlivu vymanit, jinak hrozí fyzické i psychické poškození oběti.