Pokud máte dítě, asi jste již několikrát řešili otázku domácího mazlíčka a nejlépe pejska. Když je dítě malé stačí mu plyšáci, autíčka a panenky. Když povyroste, většina z nich chce mít psa. Pokud jej mají kamarádi, spolužáci, nebo sousedi, rozhovorům a konečným rozhodnutím zda „mít či nemít…“ se určitě nevyhnete.
Dítě si vysní prima parťáka, který ho bude vítat až přijde ze školy, bude s ním chodit na procházky, a sdílet s ním jeho radosti a starosti. Pokud rodiče souhlasí, vše jde jako po drátku a malé šťeňátko je za pár měsíců opravdu doma.

„Pes?? V žádném případě!!!“

Většinou se, ale rodiče zhrozí a s myšlenou: „Už je to tady!“ rezolutně psa odmítnou. Dítě je pak smutné a deprimované. Chce opravdu tak moc? Dítě pohlcené svými představami a plné nadšení často nechápe, proč rodiče nesouhlasí, jen se vymlouvají a všechno přehánějí. Vždyť dítě jim slibuje „hory, doly“, aby svého vysněného kamaráda mělo doma. Bude se o něj samo starat, venčit ho, krmit, koupat, česat …a bůhví co ještě.

Rodiče proto bývají v nezáviděníhodné situaci. Rádi by svému dítěti snesli modré z nebe, ale zároveň z vlastní zkušenosti ví, že pravda je někde uprostřed a nový pejsek nebude JEN dítěte, ale stane se součástí celé rodiny. Před pořízením psa je rozhodně nutné myslet na to, jaké plemeno si můžeme dovolit, kde bude pes spát, ale i kam ho dáme až pojedeme třeba na dovolenou. Také je třeba zhodnotit naši finanční situaci, abychom měli dostatek peněz na jeho péči i finanční rezervu v případě úrazu či jeho nemoci.

Rozhodují rodiče!

Konečné rozhodnutí je tedy na rodičích! To oni si musí předem uvědomit, že nepořizují svému dítěti novou hračku a nesou tak svůj díl zodpovědnosti. Pořízením psa se skutečně změní veškerý dosavadní způsob vašeho života. Navíc až dítě vyroste, bude mít jiné zájmy, půjde studovat a starost o psa pak zůstává většinou stejně na rodičích.

Takže pokud si nejste 100 % jistí, nepovažujete se za úplné milovníky zvířat, máte malý byt, nedostatek peněz, babičku, která vám dítě hlídá celé prázdniny, ale psů se hrozně bojí, nebo jste třeba hodně časově vytížení, pejska si raději nepořizujte! Uvědomte si, že je to živý tvor a vy byste ho akorát trápili.

Nedělejte však hned žádná ukvapená a rezolutní rozhodnutí. Rozhodně ale také dlouho neotálejte a nechoďte kolem horké kaše a nenechávejte dítě ve falešných nadějích. Stejně se tomu nevyhnete a bohužel to budete to muset být vy sami, kdo pronese tu nepříjemnou větu: „My psa mít nemůžeme…“ Pak společně napnutou situaci v klidu a trpělivě proberte, klidně si napište veškerá pro a proti a popovídejte si o všech pocitech, které z toho máte. Vysvětlete svému dítěti, že mu rozumíte a takové rozhodnutí vám dalo velkou práci, ale že vše myslíte dobře a s ohledem na budoucnost. Jestli je dítě vnímavé a není to jen nějaký jeho momentální rozmar, určitě vás pochopí. Zároveň počítejte s tím, že možná ukápne pár slz, můžete mít i tichou domácnost, ale vše se dá přežít. Je určitě lepší zažít pár dnů utrápených pohledů, nebo domácího dusna nežli vyjící pes zavřený celé dny doma v paneláku. A pokud dítě opravdu bude milovat psy až za hrob, jednou toho svého dozajista mít bude!

Králík není pes!

                Jako alternativu a satisfakci můžete také dítěti navrhnout, že když ne pejska, tak si můžete pořídit třeba akvarijní rybičky, andulky, zakrslé králíčky, morčata, nebo se poohlídnout po nějakém nenáročném exotickém zvířeti. I zde se skrývá možnost, jak dušičku svého dítěte potěšit. Ani to však není zcela bez chyby, akvárium se musí čistit a riziko jeho prasknutí se projeví na i ve vaší pojistce domácnosti. Andulky, papoušci a veškeré ptactvo se sice nemusí venčit, ale dělá hluk, nepořádek a když pojedete na dovolenou, tak jim také musíte zajistit někoho, kdo jim dá žrádlo a pití. To platí i o králících, myších, morčatech, potkanech a všech živých tvorech, které si domů pořídíte. Počítejte tedy s tím, že ať už si domu pořídíte jakékoli zvířátko, vždy je to malé dobrodružství a velká životní změna!