Dětská léta každý trávil jinak, ale děti z vesnice, nebo skoro z vesnice, bývaly v každé volné chvíli někde v lese nebo za dobrodružstvím. A při hrách na indiány či různé zločince musela být samozřejmě zbraň. Dětská rybička byl zavírací nůž, na kterém bylo rybí tělo a hlava. Kvalitou bychom jej dnes zařadili mezi ten nejhorší odpad, co kdy vznikl. Ale na uřezání klacku byl dobrý. Na házení do terče, nebo slavnou hru na “roztahováka” už méně. Když vydržel deset hodů do vrat, tak to bylo hodně. Dneska je již situace zcela jiná a takové šmejdy se snad už ani nevyrábějí. Na jednu stránku je to dobře ba druhou zase část kluků přišla o to hezké.
V současné době jsou kvalitní zavírací nože na zcela jiné úrovni. Už to není jen kus plechu do něčeho zastrčený, kterým si můžete leda tak vydloubnout oko.

Moderní „zavíráky“ jsou z kvalitního materiálu a většinou udělány tak, že vydrží i ty pověstné hody do dřeva. Tedy, vrh nožem na cíl.
Vyrábějí si s pojistkami i bez, vyhazovací i vysouvací, a jejich ostří skutečně řeže. Převážná většina těch kvalitních má čepel ze skutečné oceli, leckdy ještě speciálně upravované a dodělávané. Možná proto je broušení takových nožů takové malé umění. Ne každému se to povede a na každý tuto vědu ovládá. Na skutečně kvalitní broušení je třeba mít speciální věcičky. Na broušení o kámen, které jsme jako kluci dělávali, by tyto nože zcela jistě jen doplatily a nebyly by pak vhodné ani ke krájení brambor.
Jak se říká, správný zálesák má mít správně ostrý nůž.

I když už dnes, a zvláště zde v Česku nejde o přežití, přece jen pižlat něco nějakou plechovou náhražkou dost dobře nejde. Dobrá, tak jde, ale práce je to úmorná a trvá dlouho. Proto je lépe skutečně si pořídit pravý zavírák a raději si klidně připlatit. Ostatně, také chcete před ostatními nějak vypadat ne? No tak to budete v lese jedině s tím pravým „žabikuchem“.